Popis
„Smržovský rodák, kolážista a CEO básnických selfíček Mery Je Iluze. Poezie s městskou lítačkou a lítostí nad stavem světa. Projíždí městy jako rádiová vlna a nechává za sebou nedopalky a ASMR lovesongy.“
pokračovat
Něco takového se můžeme dočíst v medailoncích pro básnická čtení našeho autora Mery Je Iluze. Za touto odlehčenou formou se skrývá rukopis pár desítek krátkých básní, které na první pohled budí zdání jakéhosi cestopisu. Mery Je Iluze se ale nemusí vydávat nikam daleko, zcela jednoduše prošlapává cesty sám sebou a je mnohdy překvapen, kam ho dovedou. Kdyby jeho básně měly lidskou podobu, nejspíš to bude vysoký, lyricky založený twink, kterého jsme přistihli při tanci.
V lecčem připomíná Andy Warhola. Když si prohlédnete Meryho selfie fotografie ve formě upravených digitálních koláží, vyjeví se před vámi také Warholova podobizna. Průsvitná, lehce melancholická, vždy se zvídavým pohledem. Storýčka, selfíčka, Grindr, město, Disney, ranní kafíčka… To vše jakoby skrze mihotavá a prchavá ohniska objektivů. Mery ve své knize neřeší závažné otázky světa. Kouká přímo, někdy až instagramově přímo, neskrývá se za složité metafory, nebortí syntax, drží myšlenku, která po pár řádcích vyústí v pointu. Celé toto pop-artové ladění je vědomé. Jako nedostudovaný bohemista, nedostudovaný fonetik, a dostudovaný (ale nepraktikující) markeťák velmi dobře ví o své trash estetice a ví také o nebezpečí, které to s sebou přináší. (Kino Peklo, Aleš Kauer)
skrýt
Ukázka z knížky
Schieleovská
Jaká že jsem prej celá schieleovská
lichotils mým nahým podivně zohýbaným údům
a kloubům vystupujícím ze sirkovitých končetin
pokračovat
A protože ses neptal nikdy jsem ti neřekl
jak mě to uráží
o kolik raději byl bych maniakálně
perverzním stvořitelem
než ležícím aktem č. 17
A ty ty jsi zas celej
nedokážu tě dostatečně ponížit
Tak tě třeba jednou namaluju
2021
skrýt
