Popis
Pojem „urbex“ je obvykle vykládán jako průzkum opuštěných míst vzniklých lidskou činností. Ruiny, rumiště, opuštěné komplexy. V případě poezie Ladislava Zářeckého se tento pojem nabízí s velmi specifickým přívlastkem: urbex sudetský. Ve verších autora se ale nerozpíná jen ona často romantizovaná poetika prostoru pohraničí, s tou básník zachází spíš jako s mazlavým jílem, jehož se, zejména z bot, zbavuje náročně, těžko a je tak nějak všudypřítomný.
pokračovat
Zářecký ovšem nechodí po horách, ale po lidech. Osobní dramata (a nebo taky jenom všednodenní děje) umisťuje do rohů surově načrtlých dramat globálního světa. Zatímco v jedné básni tak přítomné subjekty podezřívavě zkoumají teplota párků v rohlíků, v další touží jiný subjekt přivázat někoho z té úzké vrstvy nejbohatších k elektrickému zařízení – aby se zkrátka přetížilo.
Byla by ovšem chyba číst sbírku zjednodušujícími ideologickými prizmaty. Z básní nejde cítit antikapitalismus, ekologický aktivismus či cokoli jiného. Je to jednoduše frustrace. Kondenzovaná a pečlivě básnicky zachycená frustrace. A únava. A vyčerpání – a spousta dalších pro dnešní angažovanou lyriku tak typických motivů, že je možno považovat je nejspíše za generační.
Ačkoli se tomu sám Zářecký brání, v oblast mezi Děčínem, Ústím a Litoměřice roste v jistém smyslu následovník Radka Fridricha. (Jméno tohoto básníka ostatně čtenáře během listování knihou určitě několikrát napadne.) Fridrich ovšem čerpá z toho, co již bylo, a vytváří mytologii minulosti. Zářecký naopak jako by byl radši, kdyby žádná mytologie dneška nebyla.
Kino Peklo
skrýt
Reflexe
>>> Libor Staněk II: Jedu a stojím na místě (Host 5/2023)
>>> Jakub Vaněk: Pole se táhnou k Mělníku (Revue Prostor)
>>> Jedna báseň. Autoři čtou: Ladislav Zářecký (ČT Art)
>>> Tomáš Gabriel: Být v pohybu nestačí (Pozdě v noci, literární zápisník Tomáše Gabriela)
>>> Ladislav Zářecký: Nad Ústím zapadá slunce, kečup se slévá s hořčicí (Nedělní chvilka poezie)
>>> Ukázky: Ladislav Zářecký (Host H7o)
>>> Zářecký, Kauer & kolektiv: Kostlivec světa / Cyklolineár (Cyklus videí)
Ukázka z knížky
LADISLAV ZÁŘECKÝ
Mně se směješ Ale pak se ptáš
kdo by házel
atomovky na skleníky
mezi jahody
bum a bum a bum A
vlaková stanice Mlčechvosty
stojí a svědčí
v dobrém počasí až třeba k troskám Mělníka
Genbaku Dome téhle jeblé nížiny
pokračovat
I když za pár
za pár stovek let Labe
se vyleje (Na vlakový stanici Mlčechvosty
vyryto do plechu
Mrd na Nilu)
Říční koryta vůbec stabilní luxus až k zblití
a konečně se ukáže
ta dlouho v potenci držená
batofobie českého lidu
Dá ti za pravdu že
všichni jsme byli na dně
A v dalším oceánu my spící
šťastnou řasou potažené kostry
Kdo spí jako by jedl
a kdo jí
ten žije
skrýt
