Vratislav Maňák: GOETHE V MARIÁNSKÝCH LÁZNÍCH

250 350 

Kniha o stárnoucích (přesněji: starých) bílých mužích, jejímž autorem je muž na pomezí, – mezi životem a smrtí, mezi vzrušením a lhostejností. Goethova čokoláda v Mariánských Lázních, Mannovo pronásledování polského chlapce v Benátkách a Maňákovo hledání souvislostí bez ohledu na pohlaví objektu lásky jsou jedno a totéž. Svět ale od pradávna patří těm, kdož jsou zrovna naživu a zasaženi krásou. Knihu doprovází kresby Jitky Petrášové. Dokoupit lze i dvacetistránkový zin Mann v Benátkách (Libreto k uvedení knihy Goethe v Mariánských Lázních).

rozměry: 18 x 12,5 x 0,5 cm
ISBN: 978-80-908810-9-9
rok vydání: 2024
počet stránek: 61, libreto 20
náklad: 150 ks, z nichž 50 je s libretem Mann v Benátkách
svazek: 49

Katalogové číslo: - Kategorie:

Popis

Je to svým způsobem paradox. Nakladatelství Adolescent, které má skrze své erbovní „a“ (či alef, respektive alfa) v sobě implementováno spíše bujarost mládí, vydává knihu o stárnoucích (přesněji: starých) bílých mužích. Potěšující na tom je, že autorem je muž na pomezí, mezi „a“ a „z“, mezi životem a smrtí, mezi vzrušením a lhostejností. Ukazuje nám, že pošetilost a touha po mládí (i svém ztraceném) přesahují nejen Goethovo století či století Thomase Manna, ale že zasahují i do našeho tisíciletí, jsou všudypřítomné a snad i věčné. Goethovu čokoládu v Mariánských Lázních, Mannovo pronásledování polského chlapce v Benátkách a Maňákovo hledání souvislostí bez ohledu na pohlaví objektu lásky jsou jedno a  totéž.

pokračovat

Války a říše odcházejí, fascinace přicházejí a na prchavý moment zůstávají – a bývají tak dechberoucí, že život po tomto šlehnutí bleskem už jen bledne a intenzita jeho barev nedosahuje svých maxim; svět ostatně i nadále jako od pradávna patří těm, kdož jsou zrovna naživu a zasaženi krásou. (Jan Spěváček)

skrýt

Ukázka z knížky

Překvapení

Starý muž stojí nad kameny. Ještě nebylo ani šest, slunce sotva vyšlo, ale on už je vzhůru – dílem kvůli léčbě, dílem proto, že nemůže spát.
     Letní ráno je po prohýřeném večeru plaché a přeje
každému, kdo nestojí o publikum. Salon, kde se předešlého dne tancovalo a zvesela hrálo na křídlo, zůstává prázdný a jenom na stolku u okna (snad to bylo na stolku a snad u okna) leží sbírka nerostů.
     Je tu serpentinit se zelenou kresbou, která připomíná kůži hada. Jsou tu temné krystaly lesklého smolince, popelavě matný čedič, červenými žilkami prorostlý augit… všechny vyskládané do úhledných řad.
     Starý muž by bez zaváhání určil každý jeden kus (jejich sbírání věnuje každou volnou chvíli a přednášel o nich už mnohokrát), jenomže tentokrát zde nestojí kvůli minerálům. Zaujetí, které ho pohání, je jiné povahy.
     V tichém sále dospávajícího paláce klade mezi kameny cosi drobného, co je měkčí než mastek a tmavší než siderit a co se ve zdejších kopcích nalézt nedá, takže musel zaúkolovat kurýra a vyslat ho i objednávkou do vedlejšího města.
     Jsme v Mariánských Lázních, je rok 1822.
     Mezi kameny leží čokoláda – a má to být překvapení.
     Před dvěma sty lety se Johann Wolfgang von Goethe naposledy zamiloval

Další informace

varianty produktu

knížka, knížka + libreto

Mohlo by se Vám líbit…