Popis
O okolnostech vzniku básní pro sbírku Ovoce noční se skvěle rozpovídal – v prologu i epilogu – jejich autor. Jiří Kott aka Mirek Kovářík. Ptát se, proč nechal básník svoji imaginární postavu přežít do dnešní doby, je nasnadě. Nenabízí se ovšem snadná odpověď! Knížka Ovoce noční chce být, a je dokladem své doby; doby, jež jakýkoli náznak jinakosti citů dovedla neadekvátně trestat. To pochopitelně mluvíme o padesátých letech, kdy tyto básně vznikaly. Dnes už sice nemusíme skrývat svou identitu za pseudonym, ale po střelbě v Bratislavě, po narativech dezolátů a vládách, které nejsou schopné ochránit lidská práva, a hrůzách, kterým čelí menšiny na východ od našich hranic, si nemůžeme být jistí vůbec ničím. V současnosti můžeme pseudonym chápat také jako dobové memento.
pokračovat
Druhé vydání knihy Ovoce noční přichází s ilustracemi Tomáše Němce a nabízí nové grafické zpracování. Text zůstává beze změn. Navíc je k dokoupení zin s názvem To všechno byly jeho děti, který vzdává Kováříkovi hold. Mirek během svého bohatého života poskytoval příležitosti mnoha začínajícím autorům, ať už v rozhlase, na pódiu nebo v klubu. Chtěli jsme zviditelnit šíři jeho vlivu, proto jsme oslovili několik osobností současné české literatury různých generací, aby na Mirka zavzpomínali. Do zinu přispěli Svatava Antošová, Jan Šulc, Pavel Petr, Jitka Bret Srbová, Petr Čichoň, Jan Škrob, Jan Henyš, Marie Nedoryová a Aleš Kauer.
Důležitá jsou také následující čísla, která jsou magicky zakulacená, a věříme, že nejsou náhodná: 5. srpna knihu vydáváme a o deset dnů později, kdy by Mirek Kovářík oslavil devadesátku, křtíme! Zároveň jsme knihou Ovoce noční překročili padesátý svazek nakladatelství Adolescent. Sbírka vychází deset let po prvním vydání, kdy Kovářík s námi všemi slavil osmdesátku! Mirek to takto rozdal a teď shora shlíží na naši snahu vyrovnat se s touto rovnicí, a já věřím, že je upřímně šťastný z výsledku. (Aleš Kauer)
skrýt
Ukázka z knížky
~ ~ ~
To bývá v podvečer před posmutnělou nocí
v hlubokém tichu napitém jak mech
Stávají v pokojích vonících po ovoci
prohlížejí se v zrcadlech
Jsou bezelstní a nevědomí
žíhá je soumrak navátý
Stojí jak probuzené stromy
s purpurovými poupaty
pokračovat
Prohlížejí se jak je hněte
jak jimi kývá sem a tam
jejich čerstvá nahost dokud nedokvete
/nežli ji darují bezedným samotám/
Pláč těla jíní je Klikatě po nich stéká
Lůžko se nad nimi zavírá jako řeka
Litvínov, 1957
skrýt
