Atrin Matuštík: NAŠE ŘEČ

Druhá básnická sbírka Atrin Matuštíka vychází jako e-kniha, volně dostupná ke stažení a pojatá jako benefiční.

Sbírku poskytuje nakladatelství Adolescent zcela zdarma. STÁHNOUT KNIHU
Budeme rádi, když za ni zaplatíte – ale někomu úplně jinému: Ukrajině.

Její velvyslanectví v Praze zřídilo účet, kam lze posílat finanční příspěvky na přímou podporu této země. Číslo účtu je 304452700/0300 a jakožto doporučenou cenu uvádíme 100 Kč. Výše příspěvku je samozřejmě na vás.

rozměry: 18 x 13 x 0,5 cm
ISBN: 978-80-907973-6-9
rok vydání: 2022
počet stránek: 56
svazek: 36

Kategorie:

Popis

Není náhoda, že druhá básnická sbírka Atrin Matuštíka vychází jako e-kniha, volně dostupná ke stažení a pojatá jako benefiční. Nejstarší texty z Naší řeči pocházejí z roku 2018 – jedná se o básně z tzv. Kyjevského deníku. Autor totiž právě v onom roce na Ukrajině vyučoval češtinu a básně, navzdory jejich mnohdy až intimně lyrickému charakteru, popisují konkrétní místa či konkrétní reálie. V kontextu dneška tak právě zejména první oddíl sbírky nezáměrně tvoří časovou kapsli, obsahující vše, co, surově řečeno, už není – mezilidské vztahy, věci každodenního života, ukrajinské cigarety kouřené v mrazu.

Matuštík jakožto básník v Naší řeči intenzivně interaguje s okolím – prostorem, společností, technologiemi ad. Identita se v autorově pojetí stává něčím tekutým, měňavkovitým. Národnost, občanství, jazyk, gender, to vše se v každém dalším okamžiku tvaruje do zcela nové podoby. Přesně z ní pak vyrůstá ten nejtěžší možný úkol, obsažený částečně v názvu sbírky. Najít společnou, tedy naši řeč, napříč společenskými vrstvami a skupinami, navzdory všem myslitelným rozdílům.

Jako důkaz, jak je tento úkol těžký, vystupuje především poslední oddíl sbírky. Cizí pohledy / visí nade mnou / gender / jako rozsudek“ – samotná interakce s okolím dokáže být mimořádně bolestivá a na hledání řeči pochopitelně nezbývá příliš sil ani ochoty. Mnohdy tak jako poslední prostor, který lze obývat, působí právě poezie, byť jako přiznaný a omezeně efektivní coping: „tam je to v pořádku tam se to / může dusit“ Jak píše v jednom ze svých textů Natálie Paterová, „to nejhorší do básně stejně nenarveš“.

Přejme knize tedy, aby právě to nejhorší dokázala ve svém čtenářstvu tlumit, aby poskytovala lidem pochopení a alespoň na chvíli v nich zapudila pocit izolace.

Kino Peklo

///

Slovo autora

Vážené čtenářstvo,

tyto texty jsem v době vzniku v letech 2018–2019 psal nejdříve v Kyjevě, poté v Praze jako určitou formu deníku, možná místy milostných dopisů. Dokončenou sbírku pohřbila pandemie, příliš se toho změnilo, včetně mého jména, a já jsem byl pevně odhodlaný ji nechat hnít.

Zatímco tohle píšu, kamarádka Viktoriia ve Vinnycji maluje květiny. Ve městě je prý relativně bezpečno, utíkají tam lidé odjinud, bombardují tam jen letiště. Je prý ráda, že jsme spolu byli na výletě v Charkově a stihli ho vidět. Já jsem vděčný, že jsem měl možnost poznat Ukrajinu, a přál bych si, aby jí v deníku bylo víc. Vika by prý radši přijela za námi na návštěvu, až to všechno skončí, než aby utíkala před válkou. Ve stejně optimistickém duchu vám tedy vzkazuju, že až to všechno skončí, měli byste navštívit Kyjev. V běžném provozu i během náletů tam hrají v metru mladí kluci na housle.

Atrin Matuštík

Reflexe

>>> Tomáš Gabriel: Intimní rozhovor i o našich věcech (recenze)

Mohlo by se Vám líbit…