Popis
Na jaře roku 2019 vyšla ve Spojených státech výjimečná kniha – cyklus veršů Walta Whitmana s názvem Live Oak, with Moss (Virginský dub obrostlý mechem). Příběh tohoto „hroznu básní“ (cluster of poems), jak ho nazval autor, do jisté míry vypovídá o tehdejší i dnešní společnosti. Dvanáct různě dlouhých básní nadepsaných římskými číslicemi má jedno společné téma – „řecké přátelství“ mezi muži, lásku či „příchylnost“ k stejnému pohlaví. Do jejich uspořádávání se Whitman pustil rok poté, co vlastním nákladem vydal sbírku Listy trávy (Leaves of Grass, 1855); v květnu 1859 pak všechny přepsal do ručně vyrobeného sešitku. Už koncem téhož roku však jednotlivé listy vytrhal a verše ve svazku začal přeskupovat a znovu a znovu přepisovat, aby je pak postupně bez původního kontextu vložil do jiného, nového „hroznu“ básní s názvem „Calamus“ (Puškvorec či Rákosí, jak to překládali Jiří Kolář a Zdeněk Urbánek), který propašoval do pozdějších vydání Listů trávy.
pokračovat
V původní podobě sbírka dvanácti básní nikdy nevyšla; samostatné a očíslované listy homoerotických veršů objevil až téměř po sto letech literární vědec Fredson Bowers, který jejich obsah zveřejnil v roce 1953 v odborném časopisu Studies in Bibliography. Nápadu vydat sbírku knižně se sto šedesát let po jejím vzniku chopilo až komiksové (!) nakladatelství Abrams ComicsArt.
Sylva Ficová
Vůbec poprvé vychází sbírka i u nás, a to v podobě věrné originálu. Třetina nákladu obsahuje výtvarně-textový zin s původními kresbami Aleše Kauera, originálními básněmi Walta Whitmana a bublinovou korespondenci via Messenger, tj. dialog překladatelky Sylvy Ficové a Jana Spěváčka ohledně korektur a celkové redakce knihy. Adolescent je jemně rozechvěn a příjemně vzrušen, že je svědkem výjimečné události přesahující nejen běžný literární provoz, ale i současné vnímání sexuality. Vždyť slova obsažená ve sbírce již dnes nikoho nepohorší, nicméně jejího autora ve své době mohla uvrhnout v nemilost i do vězení.
Jan Spěváček
skrýt
Ukázka z knížky
I
Žár nesálá a nestravuje,
mořské vlny nespěchají sem a tam,
libý a suchý vzduch, vzduch zralého léta,
neunáší zvolna bílé chomáčky
bezpočtu semen, co vanou
a půvabně plují, aby spadly kamkoli,
nic takového – nic nesálá víc
než plameny, co mě stravují a spalují
láskou k tomu, jehož miluji – ach, nic
nespěchá víc než já sem a tam.
Což spěchá příliv, hledá něco
a nevzdává se nikdy? Ach, spěchám stejně,
abych našel svou životní lásku.
Ach, ani chomáčky, ani vůně, ani vysoké
dešťové mraky nenese nebem vzduch
tak jako mou přející duši,
jež vane všemi směry,
za přátelstvím, za láskou –