Von Roháč: ZASNĚNEC

300 

Oproti lyričtěji laděnému debutu Nočňátko & smrtihlav se autor v Zasněnci snaží rozmáchnout k jakési příběhovosti.

rozměry: 18 x 13 x 0,8 cm
ISBN: 978-80-904399-9-3
rok vydání: 2015
počet stránek: 52
náklad: 70 ks
svazek: 18

Není skladem

Kategorie:

Popis

Vulgárnost a zarputilá “spratkovitost” v Roháčově poezii by byla samoúčelná, kdyby neměla svůj protipól, svoji citelnou zpětnou vazbu v jakési až naivní něze. Tento kontrast mě fascinuje a je typickým prvkem Roháčovy poezie roku 2015. Básně často začínají radikálně: „raději kurva zdechnu / než bych ti napsal první! / zadřený petardy pod kůží / smrkáš mi do očí malý slzy / je to možný? / co všechno vyjeví se / v lehkým snění…“, končí ale často smířlivěji, než by člověk z úvodu očekával.

pokračovat

Oproti lyričtěji laděnému debutu Nočňátko & smrtihlav se autor v Zasněnci snaží rozmáchnout k jakési příběhovosti. Je to riskantní a je to, alespoň dle mého názoru, mnohdy na hraně. Osobně vnímám Roháče intenzivněji v úspornější formě a přes vrstvené obrazy, třeba jako v básni Love Letter: „…oči přimhouřené / řasy / překryté / setbou / hvězd / tak černých / až / mizí / v nenávratnu / další chvíle…“ Typické Roháčovy momentky ale naštěstí zůstávají. Básník je zajímavý také tím, že nic nekašíruje, nezdobí (ostatně on mu to často jednoslovný verš ani nedovoluje), obrousí celou situaci na dřeň a opíše obraz, který nejenže všichni dobře známe, ale který je v kontextu básně dokonale funkční: „… jede ti autobus / rozeběhneš se / bez ohlídnutí / dívám se / do pošmournýho / okna / zazubíš / se / a ve stejnej / okamžik / na sebe / ukážeme / fakáče / to tě vždycky / rozesměje…“

A ještě jeden osobní postřeh k dobarvení Roháčovy poezie si dovolím. Je nepodstatný, ale přesto… K některým básníkům se mi automaticky řadí výtvarníci, jejich výtvarný rukopis, někdy dokonce i konkrétní obrazy. Výtvarným ekvivalentem k Roháčově poezii je pro mne Josef Bolf. Jeho postavy „hrající si s ohněm“ jsou pro mne podobným způsobem vulgární, surové a suverénní, křiklavé, zároveň ale básnicky křehké, vzrušující a tajemné: „tráva / klidně šumí / v krajinách / v kterých / my dva / už spolu nebudeme / to dávno vím / nesu ti věnec / nezemřels / to jenom tak / z vlastního zalíbení / v hysterických obřadech“.

Aleš Kauer; červen 2015

skrýt

Ukázka z knížky

feťáčku

vyražený přední zuby
zpocený dlaně
tisknu se k asfaltu
jak malý dítě

pokračovat

. .
přilepit touhu
na dno rozbitý flašky
pustit tě k vodě
feťáčku
s vyžehleným trikem
a pohledem
kerej bych si
nejradši položil na stůl
hned vedle uměláka
. .
nešli jsme k tobě
já šel za tebou
ve stínu
schovaný vlkodlak
cítíl jsem pot
a svrbělo mě v rozkroku
slintal jsem
nadržený vzteklý čokl
co obskočil by fenečku
. .
pak zajdeš do baráku
oprýskaný dveře
výhled do parku
světlo v baráku zhasne
. .
vítkov
ve světle měsíce

skrýt

„Pomník po smrti stejně nezahřeje“

několik otázek pro von roháče

existuje v hodnocení poezie, ale i obecně v umění nějaká objektivita?
hodnotit je těžký, na to máme pány kritiky a literární vědce, jejich tabulky, pojmy a hodnotící měřítka – já bych se do toho nepouštěl – snad v odstupu času, napříč generacemi, zůstává-li kniha oblíbená a čtená, v tom bych viděl asi ten největší úspěch. pomník po smrti stejně nezahřeje.

pokračovat

zaznamenáváš ve svých básních prožité události? jsou pro tvé psaní vůbec důležité? nebo si “vystačíš” s vlastní fantazií?
předivo zážitků je pro mě určitě důležitý a v některých mých básních se jasně rýsuje – ať už jako linka kdesi v krajině nebo zamlžený děj v popředí. události se ženou překotně na mysl a metamorfují v obrysy a barvy, mění se a atrofují, ale jejich stopy nemizí, ať už jsou zakryty pelem květin, bahnem, touhou nebo perverzí..

hraje v tvojí tvorbě nějakou roli náhoda?
náhoda – náhodná slova – zdá se to tak být: ale na konci básně, když odložím pero, tak zjistím, že ta náhodně určitá slova tam už byla dávno předtím, než jsem se zamyslel, či pustil do psaní.

je pro tvoje psaní důležitá hudba, výtvarné umění nebo jiný umělecký směr? a mají nějaký vliv na tvé psaní?
někdy je to píseň, určitá píseň nesoucí se na tiché hladině myšlenek, pouštím ji stále dokola až spadne těžce ke dnu jako kámen a rozruší hladinu duše a přinese kýžená slova. hudba ano, je důležitá, nemohu bez ní být, ale někdy je příliš rušivá, píšu .. a nesnesu nic jiného než ticho.

ke kterým sbírkám a básníkům se rád vracíš, co hudebního tě v poslední době zaujalo, popřípadě jaká výstava?
básníky, který mám rád, mám doma: holan, seifert, rimbaud, karásek, březina, hlaváček, sova, whitman, verlaine, baudelaire, lautréamont, deml.
v hudbě si dávám hodně rozdílný žánrový věcí – záleží co dělám a v jakým jsem zrovna rozpoložení — takže od blessthefall a emarosa – což jsou moje oblíbený screamo kapely přes klasický hardrock a rockový balady (guns n roses, journey, alice in chains, creed, def leppard) k electru – daft punk, moby, hurts, presets, silicone soul po krásný hlasy: stevie nicks, barry white, roy orbison, doors. v knihovně mám přes 2500 rozdílných autorů.
v poslední době jsem poslouchal mladýho hudebníka co si říká mr. kitty. skladba devour nebo insects, moje oblíbený.

kniha jako artefakt. znamená to pro tebe něco?
kniha jako artefakt to je kniha, do který napíšu báseň, která není nikde jinde. je to hustě popsaný deník s hodně ilustracemi, hýčkám si ho a nepustím.
kniha jako artefakt – to jsou určitě naše sbírky, je jich pomálu ale jsou krásný, jako obrazy, co si chceme pověsit na zeď.

a virtuální kniha? jak se ti “listuje” v čtečce?
virtuální kniha je jako virtuální sex – žádný velký požitek. rád si knihu ošahám, prolistuju a očuchám =)

skrýt

Mohlo by se Vám líbit…