Popis
Von Roháč je vyvolávač násilných obrazů – „kdyby mi tak/ namísto srdce/ vyrostla třetí hnáta/ s okovanou botou“. V jeho poezii se vlastně jedná „pouze“ o slet obrazů (skoro jako u dobrého filmu), které v konečném nazření utvářejí originální pohled na věc či situaci – „když hladovím/ roztáhnu prsty/ ta jáma/ je zástup/ žebřík tváří/ nevidím víc/ než penisy“.
pokračovat
V poezii von Roháče hraje velkou roli expresivně a „novotvárně“ zabarvené slovo, které často tvoří jediný verš, jímž je schopen dotvořit situaci a vyhnout se tak „lopatnické“ mnohomluvnosti. Jen pro zvukové dobarvení lze nabídnout – čarokřižník, mozkožer, šemetný topánek … Strohost ve verši, rytmus a zvuk slova, ale i klipovitost s výbuchem imaginace, jsou, paradoxně, pevným stavebním prvkem jeho poezie.
Aleš Kauer, červenec 2012
skrýt
Ukázka z knížky
/k.bieblovi/
čau
pihovatej nose na skle
díváš se do přístavu
počítáš lodě
ta odnáší tě na Borneo a Jávu
ta do zelený laguny
plný ještěrek
a omakaných krabů
pokračovat
počítáš na prstech
jedný ruky
víc neumíš
víc po tobě
nikdo ani nechce
kůži máš spálenou
terpentýnem
směješ se dvěma zuby
jsou bílý
jako čínskej porcelán
a když je líbám
drolí se
jak sádra
víš o kom
si snívám
když do sasanky mořský
zapletou se mi nohy
a
ruce zrůžoví
inkoustem
pochroumaný sépie?
do arabesky kreslím
tvoje
jméno
špinavým nehtem
***
hledám tě
co víc
když hledíš
do krajiny
šedomodrým okem
měříš
listy lopuchů
a směr
větru
podle listoví
co víc
když mlčíš
a já čekám čekám
jako zlomená střelka
na východ
skrýt
