Popis
Znám Petra Válka dlouho. V Šumperku jsme kolem sebe chodili jako dva „výrazní výtvarní samouci“, jak nás titulovala odborná regionální obec. My dva jsme se znali spíše prostřednictvím svých výtvarných prací. Sblížili jsme se až po mém odchodu ze Šumperka a dokonce zorganizovali i pár společných akcí a radikálních hlukových performancí. Petrovy práce jsem si vždy vážil a vnímal ji jako přirozené tvůrčí gesto samorosta, který když sáhne na cokoli, získá to punc jeho osobitosti. Ať jsou to kresby, objekty, hudební nástroje, zvuky, básně – vše je jedno, vše je Petr Válek.
pokračovat
Sám Petr k básním dodává: „Texty jsou o klestí, zvuky jsou klestí (žádný pop), ilustrace klestivé. Celý život je klestí. Je to takové jemno-temno.“ Když jsem si básně četl já, pustil jsem si k nim přiložené CD (je součástí knížky); mohu tedy dosvědčit, že s básněmi Petra Válka je to jak s chůzí přes žlutou poušť, kde potkáváte sněžné sardinky, kde jediným důkazem inteligence je držení se své hlavy. Jeho neobyčejná fantazie vám rozvibruje mozek a humor jemně rozechvěje koutky. S básněmi Petra Válka máte pocit, že vše je nadosah, že stačí „jen“ vidět, vidět tam, kam dohlédnete.
Aleš Kauer, březen 2013
skrýt
Ukázka z knížky
Utíkám do kolínek
netikám
nedutám
Bude to rozednění nebo nanebevzetí
Stromky v Jaroměři
duchovní úleva
Což není poločas sněhulek?
Nosní překážka na výsluní
Jako pampeliška v koncích
Uvařím
kleknu
a snídani posunu hlouběji.
