Popis
Nakladatelství Adolescent vydává v těchto dnech korespondenci z pozůstalosti recitátora, divadelníka, kulturního publicisty a moderátora Mirka Kováříka (1934–2020) s názvem Malé pogo pro tebe. Jedná se o dopisy psané na přelomu osmdesátých a devadesátých let 20. století a adresované tehdy začínající básnířce Svatavě Antošové. Při jejich pročítání můžeme sledovat, jak se jejich vztah proměňoval a prohluboval – od prvního uctivého našlapování kolem několika autorčiných textů, které se tehdy Mirkovi dostaly do ruky, přes její debut v mladofrontovní edici Ladění, účast v almanachu Zeleného peří, společná recitační vystoupení na nejrůznějších pódiích až po vznik trvalého přátelství, které trvalo do roku 2020, kdy Mirek Kovářík zemřel.
pokračovat
Zajímavou rovinou je bezesporu i ta, která poodhaluje Mirkův pohled na svět, zejména na společenskou transformaci, jež formovala počátek devadesátých let, a na některé osobnosti veřejného a uměleckého života té doby.
„Malé pogo pro tebe – zdá se mi to nejpřípadnější, divoký tanec ,pogo´ (měla jsem jednu stejně nazvanou báseň, kterou Mirek rád a s vervou recitoval) se v té době tančil, čili zahrnuje v sobě celou tehdejší dobu…“ Napsala mi v e-mailu Svatava Antošová, když jsme hledali vhodný název. Dohledal jsem si přesnější význam a narazil mimo jiné na tuto formulaci: „… nejdůležitějším pravidlem poga je povinnost pomoci na nohy tomu, kdo upadl na zem…“ Domnívám se, že v literární oblasti nebyl pro mladé začínající básníky nikdo důležitější než Mirek Kovářík. Pomohl téměř všem, kteří se snažili postavit v literatuře na vlastní nohy. Když jsem byl před lety pozván do Zeleného peří vysílaného tehdy prostřednictvím Českého rozhlasu 2 Praha, byla to velmi důležitá zkušenost, která mi pootevřela obrovský prostor, a já měl poprvé šanci vykročit s poezií za hranice svého regionu. Minimálně jsem si uvědomil obrovskou zodpovědnost za slova, která píšu.
Aleš Kauer
skrýt
Reflexe
>>> Marek Toman: Malé pogo pro tebe; UNI kulturní magazin 3/2023
>>> Adam Borzič: Očekávám novou várku Vaší poezie; Obtýdeník živé literatury Tvar 19/2022
>>> Prostě žádní Sýsové, Žáčkové etc. nejsme a být nechceme. Vychází svazek dopisů Mirka Kováříka adresovaných Svatavě Antošové (ČRo3 Vltava)
Ukázka z knížky
–
moje osobní nebe je drobně prozářeno kýmsi, kdo do mne vstoupil – znal básně mnou recitované zpaměti – žel, jeho citový oceán žene příliv k dívčím břehům – ale jinak je hodný a krásný a inspiruje mne. někdy ovšem ubodává do nesnesitelné bolesti, proč že se míjení na této úrovni musí uskutečnit tak pozdě … a za takových okolností…
o prázdninách jsem střídavě tady – vlastně stále tady – se střídavými výjezdy na den dva někam mimo město — uvědomil jsem si, že bych klidně mohl žít v brně – je to zvláštní, ale asi proto, že mne tam poprvé v životě zastihla poezie jako zhmotnělý svět (doslova se tam USKUTEČNILY blatného melancholické procházky – v roce 1955 —) od té doby mám pocit, že bych tam mohl být šťasten –
–
takže vyrovnávám naše dopisové vakuum – v příští sezóně opět vyjedu na teplické štace – první bude s martou v září, potom hrabě s klukama v říjnu – ano, dům kultury, pokud vydrží a nebude z něj velkokasino BIG BINGO – skoro si myslím, že by to polovina jeho zaměstnanců i chtěla!
LOVE!
tvůj Mirek.
