Popis
Druhá adolescentní sbírka Jana Spěváčka Můžeme jen milovat je vystavěna jako dvojhlas. Jedna linie (Pišmo) sleduje soustředěnou „krizovou cestu“ vnitřní krajinou Žďáru nad Sázavou – vědomě navazující na tradici křížové cesty, ale přeloženou do současného, osobního jazyka. Druhá se pohybuje volněji: fragmentární, zdánlivě rozptýlené zápisy, pêle-mêle výpovědí, které skládají paralelní proud vědomí.
pokračovat
Oba cykly se pravidelně střídají a vrství, čímž vzniká napětí mezi dvěma rovinami – jednotlivé vrstvy se prostupují, vracejí a posouvají význam. Pojivem není nic menšího než láska: poslední, a tudíž jediná možnost orientace ve světě, který se neustále proměňuje.
Aby autor zamezil zbytečným nadinterpretacím slova pišmo, podotýká, že základním vodítkem budiž spojení slov písmo a pižmo. Ale jak podotýká antropolog František Burda: U sloves existují tvary jako letmo (od letět) nebo stojmo (od stát). Pišmo by tedy teoreticky znamenalo „způsobem psaní“ nebo „v sedě u psaní“. Pokud bych chtěl říct, že s někým komunikuji výhradně psaním (a ne mluvením), věta by zněla: „Dohodneme se pišmo.“ Ale písmo/pižmo je taky skvělý. Voní i smrdí podle toho, jestli miluješ. To psaní musíš prostě vyčenichat a ne pochopit/rozumět. Jako s jazzem a se vším uměním. Pořád dokola poslouchat „já tomu nerozumím“. Hovno! Musíš čenichat, ne rozumět, vole!
Ke sbírce vychází též zin Di—z—ticha s autorovými dvojveršími; k dispozici je též audiovizuálněturistický doprovod:
• audiokniha o 19 hlasech
• mapa 17 zastavení krizové cesty Žďárem nad Sázavou
• videozáznam jedné z možných tras krizové cesty skrze Žďár nad Sázavou s autorovým komentářem
(redakce)
skrýt
Ukázka z knížky
pokračovat
CO PŘINESL ROK 2021
Pomalu, líně a snad až do konce plyne tento rok,
co přinesl? Ptáváme se tak svých koňů na obrok
a mezi řečí k nim pokládáme nevyřčené: Co, viď?
Rok křehounký jak motýlí křídla, která lze oslovit;
nebýt tak osel a pobýt si v Oslo a vnitřně naostro
jako rys ostrovid dohlédat dál, na tajuplný ostrov.
Okem periskopu vidíš přímou řeč: Oh, shit, kanče,
kdo do všech lilií probůh odnáší si Karla Šiktance,
vždyť měl ještě čas, pouhých sedm let do stovky,
to už se nedělá takhle mladému sahat na stopky.
A tak je to se vším: bude nový rok, dalších tři sta
šedesát pět dní, jimiž náš krok—sun—krok protančí
waltz, mazurku, blues a tango. Kolik našich šancí
skončí brankou; je právě čas pomýšlet na přístav.
skrýt
